1926-1945: Auta a další vývoj

Na obrázku je vidět dělník ve slévárně lehkých kovů v roce 1942.

Společnost Bosch proplouvala peřejemi hospodářské krize a diktátu národních socialistů s nesmírnou inovační silou a vytrvalostí až do vypuknutí druhé světové války, která znovu znamenala nesmírné problémy.

Vstřikovací čerpadlo pro dieselové motory — druhý opěrný pilíř

Po mnoha letech výroby v roce 1927 přinesla své plody inovace, která přetrvala až do dnešních dnů — čerpadlo na vstřikování nafty. Byla to reakce firmy Bosch na další vývoj dieselových motorů, které, na rozdíl od benzínových motorů, nevyžadovaly elektromagnetické zapalování. Tato čerpadla se původně používala pouze v nákladních automobilech. První dieselové vstřikovací čerpadlo pro osobní auta bylo uvedeno na trh v roce 1936.

Vstřikovací čerpadlo pro dieselové motory nákladních aut.

Výrobní závod ve Feuerbachu zůstává domovem výroby dieselových technologií i dnes. Na obrázku je dělník vrtající těleso čerpadla (rok 1935).

Více tětiv luku — nové oblasti aktivit

Těžká krize v německém automobilovém průmyslu, která začala v roce 1926, přiměla vedení společnosti Bosch k přehodnocení produktového portfolia. Výsledkem tohoto procesu byla kombinace strategií, které se osvědčily v minulosti — zlepšení výrobků a jejich vývoj až do fáze sériové výroby, jak v tradičních segmentech elektrického nářadí a termotechniky, tak i ve zcela nových oblastech, jako byla radiotechnika a TV přijímače.

Chladnička Bosch, uvedená na trh v roce 1933, měla být dostupnější pro více domácností.

Poslouchání hudby během jízdy autem přestalo být nedostižným snem, když inženýři společností Bosch a Blaupunkt jako první v Evropě přišli v roce 1932 s rádiem pro sériovou výrobu.

Akvizicí společnosti Hugo Junkers byla v roce 1932 založena divize termotechniky, která funguje dodnes.

Elektrické nářadí

Zastřihávání vlasů a příklepové vrtačky

Inženýr společnosti Bosch Hermann Steinhart se v roce 1927 ve zkušebně setkal s testovacím zařízením, které ho okamžitě fascinovalo. Tohle zařízení jménem Forfex mělo v držadle zabudovaný motor. Otevřela se zde celá řada nových možností. Steinhartovo oddělení nejdříve jen dovedlo tento koncept Forfex do fáze sériové výroby, v následujících letech mu ale byla věnována intenzívní pozornost a byly vyvinuty první příklepové vrtačky. Tým použil pro testování výrobní prostory v továrnách Bosch.

Fotografie: Bourací kladivo Bosch v akci (1936)

Kombinovaná dokonalost — výroba ve spolupráci se silným partnerem

Téměř deset let po skončení války se zahraniční prodeje dostaly na úroveň 34% z celkových prodejů. Vysoké náklady na dopravu zboží a celní překážky vedly společnost Bosch k vyzkoušení alternativ. Ve Francii, ve Spojeném království a v Itálii začalo hledání partnerů pro místní výrobu. V Austrálii a v Japonsku partnerské společnosti vyráběly výrobky pod licencí Bosch. Do roku 1932 prodej v zahraničí vzrostl na 55 procent.

V roce 1931 společnost Bosch založila společný podnik s místním dodavatelem pro automobilový průmysl C.A. Vandervell. Tím vznikla výrobní základna v Londýně, která začala sloužit trhu ve Spojeném království.

August Hoette, šéf společnosti Robert Bosch Supply and Service Pty Ltd. v Melbourne v Austrálii, začal také vyrábět zapalovací svíčky v Austrálii pod licencí Bosch.

FESE

Průkopnická technologie

Ve spoluprácí s průkopníkem v oboru televizních přijímačů Skotem Johnem Logie Bairdem a společnostmi Zeiss Ikon a Loewe, společnost Bosch v roce 1929 založila společný podnik Fernseh AG (FESE). Roky výzkumu se konečně zúročily. Firma FESE dodala první elektronická záznamová zařízení pro Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 a v témže roce prezentovala své první „domácí televizní přijímače“. Během války musela společnost FESE sloužit k vojenským účelům, bylo jí nařízeno, aby pomohla vyvinout bombu s vestavěnou kamerou, která by mohla být ovládána na dálku vzdáleně prostřednictvím televizního obrazu. Konec války zastavil tento projekt v testovací fázi.

Fotografie: Televizní přijímač pro domácnost FESE (1938)

Systém vstřikování benzínu pro letecké motory a televizní technika

Když uchvátili moc národní socialisté, znamenalo to velké výzvy i pro společnost Bosch. Režim nařídil výzkum a vývoj technologie vstřikování benzínu pro letecké motory a inicioval stavbu nových výrobních zařízení. Předmětem zájmu vojenských kruhů se stala zejména televizní technika. Zahraniční prodej společnosti v roce 1939 spadl na 9%.

Navzdory tomu, že národní socialisté prosazovali politiku ekonomické soběstačnosti, společnost Bosch pokračovala v prodeji svých výrobků po celém světě, například ve městě Tchien-ťin v Číně, viz obrázek (1938).

Vstřikovací čerpadlo Bosch pro benzínové letecké motory (1941).

Zbrojení a nucené práce

Se začátkem druhé světové války se společnost Bosch opět musela přeorientovat na výrobu pro vojenské účely. Armáda byla v té době tak motorizovaná, že aktivity společnosti v oblasti automobilového průmyslu měly dovoleno pokračovat i nadále. Stejně jako v celém německém průmyslu, pracovníci, kteří byli povoláni do vojenské služby, byli nahrazeni dělníky z okupovaných území, kteří byli přiváženi na nucené práce a mnozí z nich byli nuceni žít a pracovat ve velmi nelidských podmínkách.

Zpracovávání surovin potřebných pro výrobu ve výrobním závodě ve Feuerbachu začalo v roce 1909. Na obrázku je vidět dělník ve slévárně lehkých kovů v roce 1942.

Dělnice vyrábějící zapalovací cívky v továrně ve Stuttgartu (1944).

Odpor a ochrana Židů

Vedení společnosti Bosch také aktivně podporovalo odpor proti režimu národních socialistů. Jeho jádrem byl Carl Friedrich Goerdeler, který byl jmenován poradcem společnosti. Pronásledovaní Židé byli také zaměstnáváni, aby se zachránili před deportací do koncentračních táborů, nebo byli podpořeni finančně, aby mohli emigrovat.

V roce 1970 izraelský velvyslanec Idan Avner (na obrázku uprostřed) udělil manažerovi společnosti Bosch Hansi Walzovi (vlevo) titul „Spravedlivý mezi národy“ jménem Komise pro rozpoznávání spravedlivých, založené při izraelském památníku „Jad vašem“, za jeho příspěvek k pomoci pronásledovaným Židům během nacistické éry.

Konec

Během války spojenci opakovaně bombardovali výrobní závody společnosti Bosch. Robert Bosch nebyl svědkem toho, jak části jeho továren byly srovnány se zemí, protože zemřel v roce 1942. Zanechal svým nástupcům jasné pokyny, jak provozovat podnik, který nesl jeho jméno.