Elektromobilita zblízka: Jak to vidí naši technologové
Elektromobilita v Jihlavě
Výroba EM (elektromobilita) je v našem závodě teprve dva roky, ale kolegové už zvládli obrovský skok v nových znalostech a dovednostech. Jak se jim na EM pracuje? O své zkušenosti se s námi podělili technologové Petr Soukup JhP/MOE-L11 a Jiří Suchánek JhP/MOE-L12.
Jak jste se dostali na EM (výrobu elektromobility)? Jaká byla Vaše dosavadní cesta v jihlavském závodě Bosch?
Petr: Moje cesta ve firmě Bosch začala na výrobě dílců pro čerpadla CP3, konkrétně na broušení excentrických hřídelí. Z pozice seřizovače jsem se postupně posunul až na směnového mistra. Naučil jsem se nejen zvládat technologii výroby, ale i pracovat s lidmi a řešit každodenní operativu výroby. Poté jsem pracoval ve výrobě CP4 jako plánovač, kde jsem se zaměřoval na BPS aktivity, optimalizaci materiálových toků a speciální projekty jak na montáži čerpadel, tak na obrábění CP4.
Dalším posunem byla pro mě práce technologa ve výrobě FRL (zpětné vedení paliva) na závodě 1. Podílel jsem se na relokaci výroby z WaP do Jihlavy a implementaci tří nových montážních linek. Zde jsem získal neocenitelné zkušenosti jak s budováním a odlaďováním linek od základu, tak i s koordinací nových náběhů, uvolněním produktů, prezentací před zákazníky a audity. Od roku 2024 působím na EM jako technolog montážní linky pro výrobu elektromotorů eMachine.
K výrobě EM mě přivedl zájem o nové technologie a nejnovější trendy v automobilovém průmyslu. Elektromobilita představuje zásadní změnu a možnost být u jejího začátku v Jihlavě byla pro mě příležitost, kterou jsem chtěl využít. Věděl jsem, že zde můžu propojit své zkušenosti s technologiemi z jiných výrob a zároveň se učit nové věci, například v oblasti automatizace, robotizace či testování elektromotorů.
Jirka: Cesta k EM mi trvala 25 let. Tak jako Petr jsem začínal ve výrobě CP3, ale konkrétně na montáži jako operátor. Postupně jsem se na tomto úseku vypracoval na technologa a od roku 2006 jsem ve stejné profesi pokračoval na závodě 1 na oddělení SIS (generální opravy) CP1 a CP3. Když přišla poptávka z EM na časově omezenou výpomoc na rozjezd linky FH05, tak jsem neváhal. Na jednom místě jsem strávil docela dlouhou dobu, a tak jsem se dobrovolně přihlásil. Pak už jsem se jen na krátko vrátil, abych dokončil své rozpracované projekty na SIS a od začátku roku 2024 jsem na EM.
V čem vidíte největší rozdíly mezi výrobami čerpadel nebo railů a EM na pozici technologa? Doporučili byste kolegům z jiných úseků závodu, aby si tuto práci alespoň vyzkoušeli?
Petr: Hlavní rozdíl začíná už u samotného konceptu produktu. Elektromotor je srdcem elektrického pohonu, kde je důraz kladen na účinnost, tichý chod, vysokou spolehlivost a dlouhou životnost. Základem je přesná výroba statorů a rotorů. Tyto hlavní komponenty se poté společně s dalšími díly montují do jednoho funkčního celku. Následuje fáze testování, kde motor prochází sérií elektrických zkoušek, kontrolou izolačních vlastností a NVH testy (hluk, vibrace), aby bylo zajištěno, že každý kus splňuje všechny požadavky na kvalitu a spolehlivost.
Určitě bych doporučil kolegům z jiných úseků si tuto práci vyzkoušet. Pro ty, kteří mají zkušenost s klasickými výrobami, je EM příležitostí naučit se nové technologie a využít zde svoje stávající zkušenosti. Zároveň je to šance podílet se na nábězích nových projektů. Myslím si, že elektromobilita je technicky zajímavá.
Jirka: Největší rozdíl vnímám v odlišném přístupu v práci. Na SIS jsem působil už hodně let a to znamená, že problémy, které se řešily, se postupem času opakovaly. Nic mne už nepřekvapilo, stávala se z toho taková rutina. Je to částečně příjemné, že vlastně vždy víte, co máte dělat. Když jsem začínal na EM, valila se na mne spousta nových informací. Moc jsem toho prostě nevěděl, musel jsem si často něco dohledávat. A při tom jsem zjistil, že mě to baví a ve finále velmi motivuje. Kolegům bych doporučil, ať to určitě u nás vyzkouší. Je to šance, která se už třeba nikdy nebude opakovat.
"Elektromotor je srdcem elektrického pohonu, kde je důraz kladen na účinnost, tichý chod, vysokou spolehlivost a dlouhou životnost."
Petr Soukup - Technolog ve výrobě pro elektromobilitu
Co Vám osobně změna přinesla?
Petr: Po letech ve stabilních výrobách mám možnost znovu se něco učit a budovat věci od základu. Získal jsem možnost pracovat na produktu, který je technicky velmi komplexní. Změna mi přinesla nové zkušenosti s moderními technologiemi a vysokou mírou automatizace v této oblasti. Zároveň jsem se dostal do prostředí, kde je nutné hodně spolupracovat napříč týmy jako je TEF, vývoj, kvalita, čistota, DNA, logistika, ale i mezi jednotlivými závody jako HiP, ChP atd.
Jirka: Baví mne ta různorodost. Můj každý nový den je nabitý, řekl bych velmi aktivní, ve smyslu komunikace se všemi týmy, které nyní Petr zmínil. Člověk se nesmí bát komunikovat a to ani v anglickém jazyce. Máme i hodně kolegů ze zahraničí a to je ta nejlepší škola na cizí jazyk. Denně se tvoří nová řešení a návrhy. Zkouší se něco nového, aby vše fungovalo tak, jak má.
Jaká je na EM ta největší výzva?
Petr: Z pohledu technologa montážní linky vnímám největší výzvu v tom dostat linku z fáze optimalizace a ladění procesů do stavu plně stabilní sériové výroby. Denně řešíme odstraňování problémů u procesů, které jsou pro elektromotor klíčové, ať už jde o výrobu statorů, rotorů nebo samotnou montáž elektromotoru. Výzvou je i optimalizace samotných výrobních stanic. V některých případech původní koncept stanice neumožňoval dosáhnout požadované kvality nebo stability procesu. Bylo nutné zasáhnout do konstrukce a procesního nastavení, předělat stanici tak, aby byla schopná vyrábět produkt v souladu se specifikací a zároveň udržela požadovanou kvalitu i při sériové výrobě. To vyžaduje úzkou spolupráci s dodavateli zařízení a často i hledání nových technických řešení. Když to shrnu, klíčovými dovednostmi jsou komunikace a spolupráce.
Jirka: Jelikož jsem technologem na DNA, mám před sebou vždy dvě výzvy. Všechny dílce vrátit zpět do výroby. A ta druhá je spíše přání, aby DNA mělo co nejméně práce. Protože to znamená, že naše montážní linky jedou tak, jak mají. Osobní výzva je nebát se nových věcí a jít do toho. Moc mi pomohlo, že jsem přišel již ze zajetých výrob, kde jsem se mohl s mnoha situacemi potkat a tyto zkušenosti jsem zúročil.
Co děláte rádi ve volném čase?
Petr: Volný čas se snažím trávit aktivně. Rád sportuji, nejčastěji jezdím na kole nebo si chodím zahrát fotbal s přáteli. Když je možnost, zajdu i na koncert nebo do kina. Sport je pro mě způsob, jak se udržet aspoň trochu v kondici a zároveň si vyčistit hlavu od pracovních povinností.
Jirka: Jsem nejraději s rodinou, ale věnuji se i původně izraelské sebeobraně Krav Maga (pozn. “boj zblízka“). Cílem je co nejrychleji ukončit konflikt a zároveň bezpečně.
