Každodenní kontakt se zahraničními kolegy je u mě samozřejmostí

Setkáváš se denně s lidmi pocházejícími z různého kulturního prostředí. Řekneš nám, jak vnímáš komunikaci a jednání s nimi? Narážíš na nějaké překážky?

Každá kultura je jiná, má jiné hodnoty, jiná morální měřítka, jiné zvyky. Můj pohled na komunikaci s kolegy z jiných kultur je především o respektu. Nesnažím se je pochopit, nehledám logiku, ale respektuji je, protože moje podpora zasahuje do osobní, tedy do senzitivní oblasti. Už kvůli tomu je třeba jednat na přátelské úrovni a být vstřícný. V poslední době k nám přicházejí kolegové např. z Indie,Mexika, Turecka atd. Moje podpora spočívá v seznámení s fungováním života u nás. Mnohdy jde o věci, které nám přijdou logické, ale pro cizince mohou být docela oříškem. Představte si například návštěvu a vyřízení záležitostí v bance, na poště, návštěva lékaře nebo urgentního příjmu v nemocnici. Prakticky stále narážíme na jazykovou bariéru. Je stále málo lidí, kteří jsou na těchto úřadech nebo v nemocnici dobře jazykově vybaveni. Často pak s kolegy vyřizuji velmi citlivé záležitosti, mnohdy po telefonu, abych jim pomohla s tlumočením.

Předpokládám, že jsi ve stálém kontaktu s úřady. Co především vyřizuješ?

Jsou to především víza, která řeším s ministerstvem vnitra, na odboru azylové a migrační politiky a cizinecké policie. Ve spojení jsem i s ambasádami jednotlivých zemí. Je nutné začít s vyřizováním ještě před příjezdem zahraničních pracovníků a následně dořešit spoustu záležitostí i po jejich odjezdu a následně během celé doby jejich pobytu v ČR. Na začátku všeho organizuji informační cestu k nám, kdy jim kromě našeho závodu ukážu město, projdeme spolu možnosti bydlení, pro děti možné varianty vzdělávání, sportovního vyžití, a dále informační cestu přizpůsobuji dle jejich potřeb a přání. Nejnáročnější je pak první měsíc jejich pobytu v ČR. Je to doba, kdy se jim intenzivně věnuji a jsem stále k dispozici. Náročné bylo i období Covidu, kdy jsem sledovala požadavky jiných zemí a měla přehled, zda a za jakých podmínek mohou odjet domů a zároveň jsem vyřizovala očkování a testování pro cizince v ČR. Úzce spolupracuji také s oddělením náboru JhP/HRL2, které podporuji při prodlužování víz u pracovníků z Ukrajiny, Bulharska a Filipín nebo v případě, že přecházejí od jiného zaměstnavatele. Ze zkušenosti vím, že administrativní náročnost se zahraničními pracovníky z takzvaných třetí zemí je oproti pracovníkům z Evropy vysoká.

Jaké schopnosti a dovednosti jsou na Tvé pozici nezbytné?

V první řadě je to znalost angličtiny. Pracuji i na zlepšení německého jazyka. Není automatické, že všichni členové rodiny hovoří anglicky. Kromě jazykových znalostí považuji za naprosto nezbytné kompetence jako asertivita, komunikace a empatie. Bez těchto tří kompetencí by moje profese šla vykonávat jen velmi těžko. V rámci komunikace je třeba být otevřený a přátelský. A nejdůležitší je, aby bylo vidět, že mě práce baví.

Jsi v JhP přibližně 3 roky. Jak po té době vnímáš Bosch?

Dobře si uvědomuji možnosti, které nám Bosch jako nadnárodní společnost nabízí. Dovolím si říct, že mohu srovnávat, mám za sebou několik výměn zaměstnavatele. Máme velké možnosti a dost příležitostí vyměnit pozici, pokud chceme. Záleží jen na nás, jakým směrem se chceme ubírat. Firma je velmi vstřícná i z pohledu sociální politiky. Můžeme dělat mnoho věcí pro naše zdraví. Navštěvovat bazén nebo bruslení. Nebo rozvíjet jazykové znalosti. I přes velikost firmy, mám pocit, že vztahy jsou tu velmi dobré. A toho si vážím úplně nejvíc??